Švédsko, tam se vracím čerpat.

Tak Káťo, co na tom Švédsku pořád máš?

Já nevím, jak to vyjádřit, jako bych se tam cítila z části jako doma, jako bych tam něčím patřila. Možná to je tím, že to tam druhý domov byl, ale i po tom, co jsem přiletěla na letiště a nikdo mě tam nečekal, cítila jsem, že tam patřím, jinak, ale patřím.

Baví mě víc a víc poznávat švédskou kulturu, místa, kde to designem čiší. Baví mě se koupat ve vodě dost ledové, ale zato na prázdných plážích. Popíjet filtrovanou kávu, kterou se snažím objednávat ve Švédštině. Když tam jsem, jako bych se nadechla. Jako by mi to dalo energii, užívat si teď a tady a odvézt si kus i na doma. Jako by mi to tam dávalo svobodu následovat svoje sny, oklepat ze sebe to, co se očekává.

Myslela jsem si, že tam budu žít. Nevím, jestli tam budu žít. Možná je to místo, které si mám ponechat přesně takhle, protože pak se nestihnu přejíst skořicových šneků, nestihne na mě padnou deprese z nevycházejícího slunce a je to celé, vzácnější.

A tak pojďte zavítat do mého virtuálního druhého domova. Doufám, že se mi na vás podaří dýchnout trochu té nálady, kterou tam cítím já, na kterou lákám své přátelé. A třeba na konci budete vědět, kam se vydat, načerpat.

A tak proč tam teda jezdím? Dozvíte se v 5 bodech!

1.Příroda — v létě se vykoupete a voda není tak ledová, jak si teďka myslíte, i když se pak s radostí zabalíte do něčeho, co neprofoukne. Koukněte na ty pláže! Na tento ostrov v Gothenburgu se pravidelně vracím, jmenuje se Galterö, nedostanete se na něj jinak než pěšky ze sousedního ostrova Brannö, na který vás dopraví loďka. Najdete na něm asi 3 farmářské domy, společnost vám místo zástupu lidí budou dělat ovce. Byla jsem tam už ve všech ročních období a stojí to za to! Ještě že není povolené převážet ovce letadlem.

2. Design, inovace, udržitelnost — trochu inspirace pro designéry, aneb jak jsem se zamilovala do textilu. Na univerzitě Borås totiž najdete knihovnu materiálů, které jsou třeba ještě ve vývoji, ale rozhodně vás dokáží nainspirovat, co bude za pár let možné a dostupné. Musí plnit buď aspekt udržitelnosti nebo smart textiles a já vidím v textiliích, které třeba měří tlak, reagují na teplotu, obrovský potenciál. Rozhodně knihovna, kde jsem vydržela být hodiny.

3. Pečivo a káva — kavárny, které se neokoukají. Da Matteo je asi moje nejoblíbenější. Skořicové šneky na několik způsobu a i ten obyčejný ze supermarketu je prostě lepší, než tady u nás. Kdo máte v Praze typ na šneky, budu ráda za typ!

4. Jídlo — losos se smetanovou omáčkou s koprem, aneb recept, který bych volila, kdyby mě někdo přihlásil do Prostřena. Na fotce vidíte kombinaci, jak jej dělají Peršané, žijící ve Švédsku. Rýže mi s Perskou rodinou sice po čase lezla ušima, ale losos je stále moje nejoblíbenější jídlo.

5. Architektura — všechno to tam ladí! Jako by měli omezenou paletu a taky mají. Vedle toho, že mají nařízené v jaké části bude jaká barva domu, nemají ani ty tendence to nějak obcházet, prostě to 200 let funguje a tak v tom pokračují a to i na novostavbách. Tradiční je tahle červená. No není to jako z pohádky?